Projekt - Dopiš příběh - Starý lunapark

17. srpna 2011 v 12:18 | Chestar Nut |  Psaní do šuplíku
Tato povídka patří do projektu "Dopiš příběh". Začátek a seznam dalších děl naleznete na blogu Siwy a to přímo ZDE


"Obludárium," přečetla jsem nahlas. Zamrazilo mě. Vzpomněla jsem si na ženu s vousy, kterou jsem tu viděla jako malá holčička. Pořád jsem se potom maminky ptala, jestli jí taky narostou takové vousy.
Zevnitř se ozval další šramot. Srdce mi zběsile tlouklo. Schovala jsem se za nejbližší stánek a modlila se, aby se ukázal můj bratr a mohli jsme jít domů. Přestalo pršet, byla to jen přeháňka, ale i tak jsem byla promočená. Vykoukla jsem zpoza stánku ke vchodu do obludária. Svítilo se tam. To není možné, vždyť sem už přece není dodávaná elektřina. Nebo že by Tom nějak přišel na to, jak to rozsvítit? Trochu jsem si oddechla a šla dovnitř. Myslela jsem, že tu najdu Toma, jak fotí, ale to byl omyl. Místo Toma tam stála osoba celá chlupatá a dívala se na mě. Vytřeštila jsem oči a nebyla schopná se hnout. I osoba vypadala překvapeně, že mě tu vidí.
"Hosti?" zamumlala osoba a poškrábala se na hlavě. Nejsem schopná říci, jestli je to žena nebo muž. "Dlouho tu nikdo nebyl."
Šouravým krokem osoba došla až ke mně. Teprve teď jsem mohla s jistotou říct, že je to muž. Natáhl ke mně ruku a usmál se. "Teodor Edwick, bývalá obluda v obludáriu," představil se. Rozechvěle jsem mu podala ruku i já. Srdečně ji stisknul. Jeho ruka byla ledová. Sebrala jsem trochu odvahy a řekla mu své jméno.
"Vítej, Anno, v lunaparku. Pojď se mnou. Až řeknu Martě, že máme hosty, zblázní se radostí! Ne, že by to potřebovala, šílená je dost," řekl a mrkl na mě. Nevěděla jsem proč, ale šla jsem s ním. Vypadal tak mírumilovně…
"Marto! Máme hosty!" zavolal směrem k malé budce vysokého napětí. V budce to zapraskalo. Najednou se rozsvítila všechna světla lunaparku a začala hrát hudba ze řetízáku, který stál hned vedle mě. Z budky vyšla žena. Byla vysoká, šíleně hubená a oblečená v šatech, které už dávno vyšly z módy. Šedivé vlasy měla stažené do malého drdůlku, který se jí houpal na hlavě. Vesele se na mě usmála.
"Já vím, Teodore! Nejsem blbá, cítila jsem je," řekla tomu chlupáčovi.
"Je?" zeptal se.
"Její bratr je právě v domě hrůzy. Nejspíš do něj už nikdy nevstoupí. Mě by teda vyděsilo, kdyby se najednou zapnula světla a zvukové kulisy." Rozesmála se.
"Marta Cooperová, původní majitelka lunaparku," představila se.
"Anna Sealová. Ale já myslela, že všichni původní majitelé jsou po smrti."
"To máš pravdu!" zasmála se. Začalo mi to docházet. Rozklepala jsem se zimou i náhlým strachem. Marta dělala, že si toho nevšimla a řekla:
"Byli jsme tu od počátku až doteď. Teď, když už sem nikdo nechodí, se můžeme zase chovat jako dřív. Předtím jsme se schovávali. Každý lunapark má své obyvatele."
"Tím myslí duchy," ujasnil mi chlupáč. Strach se do mě zakousnul a nepustil. Otočila jsem se a běžela jsem k plotu. Přelezla jsem na druhou stranu. Za chvilku se ze tmy vynořil i Tom. V očích měl děs a nebyl schopný ani mluvit. Kdo ví, co se stalo v domě hrůzy.
Drapla jsem ho za ruku. Utíkali jsme domů.
"Všechny jsem je nafotil! Všechny! Byli tam duchové!" řekl hystericky, když jsme zalezli do našeho společného pokoje.
"Já vím! Ukaž mi to!" Zapnul foťák a podal mi ho. Prohlížela jsem si jednu fotku po druhé. Skoro všechny byly jen černé. Na předposledním snímku byl řetízkový kolotoč. Na sedačce seděla malá holčička a usmívala se. Byla to naše malá sestřička, která zemřela, když byla malá. Nějaký muž ji odvlekl do lunaparku, kde ji znásilnil a zabil. Policie ale nikdy případ nevyřešila, protože nevědí, kdo to udělal. Na poslední fotce byl nějaký muž s hnědými vlasy. Stál u střelnice. V rohu snímku jsem rozpoznala postavu mojí sestřičky. Rukou ukazovala na toho muže a usmívala se. Bratr mi ale řekl, že střelnici nefotil.
Fotku jsme předali policii, kde nám sice moc nevěřili, ale muže prověřili. Muž se k činu přiznal a byl zavřen do věznice. Fotografie potom z foťáku zmizela.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina | Web | 17. srpna 2011 v 12:27 | Reagovat

Juhuhů, strašidelný lunapark! :-D Mám ráda strašidelné lunaparky :-D

2 Siwa | Web | 17. srpna 2011 v 13:41 | Reagovat

Taková menší detektivka, že? Vraha našli, to je to hlavní, hurá! :-D Momentálně nejsem doma, nemám moc času, ale asi za hodinu tě přidám do seznamu ke Kadet :-)

3 Chestar Nut | Web | 17. srpna 2011 v 13:52 | Reagovat

[2]: netuším, co je to za žánr :D

4 KadetJaina | Web | 17. srpna 2011 v 14:02 | Reagovat

[3]: Řekla bych fantasy detektivka :D

5 Adelaine Pierce | Web | 18. srpna 2011 v 0:23 | Reagovat

Ah, ta hudba je.. kouzelná.

6 Chestar Nut | Web | 18. srpna 2011 v 10:10 | Reagovat

[5]: the sims no :D jedničky jsem milovala :D

7 Hok Wolker | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 23:15 | Reagovat

To s tou sestřičkou beru jako takový bonus.  Teda, to že našli vraha, abych nebyla za úplného vyvrhele... :)

8 Amia | Web | 20. srpna 2011 v 18:13 | Reagovat

Trochu delší a chrochtám blahem :-D
Spolu s krásným počasím... hej, proč já vlastně čtu hrorůrky v plném letním (konečně!) slunku? No nic :D

9 Líštička | 24. srpna 2011 v 16:09 | Reagovat

Najskôr to bolo super, no ten koniec ma zabil. Začiatok super, strašidelný, aj tých duchov by som ešte zniesla, keby ten koniec nebol ako bol... Je dobrý, to áno, ale moc sa podobá na americké filmy. Tie béčkové :-x ale tá hudba bola super :-D  čítať a počúvať hudbu na "atmošku", to je geniálne 8-)

10 Chestar Nut | Web | 24. srpna 2011 v 19:06 | Reagovat

[9]: díky :) jo ten když to čtu, tak si taky říkám, že to není ono... :D jsem to psala narychlo no a jde to vidět :D

11 Reina-sun | Web | 7. září 2011 v 15:14 | Reagovat

N8hodou povedené! SUper, zase máš jiný styl psaní než třeba Amia a Siwy, ale stejně originální...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama